Tento střet „úspěšného navrátilce“ a „místního ztroskotance“, je v těchto lokalitách sociologickým faktem a Bohdan Sláma ho využívá k zobrazení několika krutých pravd:
Rozpad společného jazyka
V realitě vyloučených lokalit se lidé často cítí zapomenutí státem i „elitami“ z měst. Když se pak vrátí příbuzný, který v Praze nebo v cizině „uspěl“, působí to na místní jako provokace. Sláma přesně zachycuje tu bariéru, kdy si lidé u jednoho stolu přestanou rozumět, protože jejich starosti jsou z jiných planet (řešení splátek a exekucí vs. řešení kariéry a dovolených).
Past chudoby a „šedá“ beznaděj
Sláma v lokalitách (jako je Most ve filmu Štěstí nebo vesnice v Divokých včelách) ukazuje, že prostředí lidi formuje.
- Autentičnost: Natáčí v reálných kulisách – rozpadlé domy, zakouřené hospody, neudržovaná pole.
- Bezmoc: Postavy v jeho filmech často nejsou „zlí lidé“, ale jsou to lidé bez perspektivy. Ten, kdo odjel, jim svým návratem nevědomky nastavuje zrcadlo jejich vlastního uvíznutí.
Falešný úspěch vs. upřímná bída
Tohle je pro Slámu typické – v realitě těchto míst se často hraje divadlo.
- Ten, kdo se vrací „úspěšný“, často jen hraje roli, aby zakryl, že je ve velkoměstě stejně osamělý jako ti doma.
- Místní „ztroskotanci“ (postavy Pavla Lišky) jsou sice ušmudlaní a bez peněz, ale Sláma jim dává větší lidskou hodnotu a upřímnost.
Specifikum českého venkova
Sláma reflektuje realitu, kde se v jedné rodině potkají lidé s úplně jiným osudem:
Jeden bratr zůstane u otce na statku nebo v dílně (a ekonomicky se propadá), druhý uteče do města. Při rodinné oslavě pak dojde k onomu výbuchu, který Sláma tak mistrně točí – směs závisti, studu, pýchy a staré sourozenecké lásky, která už ale nemá společné téma.
Proč to působí tak pravdivě?
Sláma se těm lidem neposmívá. Zatímco jiné filmy dělají z lidí z „vyloučených lokalit“ karikatury (hloupé figurky), Sláma v nich vidí tragické hrdiny. On ví, že ten „úspěšný“, co se přijel pochlubit, je často v jádru větší chudák než ten, co v té vesnici zůstal.
