Češi v Evropě: Německá expanze a pád za císaře Viléma II. Od sjednocení po první světovou válku

Německý císař Willhem II. (Vilém II.) v roce 1890 (2 roky po nástupu na trůn) se postaral o sesazení kancléře Otto von Bismarcka, který odešel z politiky.

Bismarck sjednotil Německo do Německého císařství, když nechal rozpustit Německý spolek založením Severoněmeckého spolku s vedoucí úlohou Pruska a Berlína.

Bez Bavorska, které bylo stále samostatné. To platí i o území dnešního Bádenska-Württemberska. Proto tyto dvě novodobé spolkové země Německa se chovají jinak než zbytek Německa. Mají jiný historický vývoj.

Součastí Německého spolku před rokem 1867 bylo i Rakousko (včetně historického území Čech a Moravy). A to v období 1815 - 1866.

V tomto spolku nebyly Uhry (oblast ovladaná Maďarskem - dnešní území Slovenska, Rumunska, bývalé Jugoslávie...). Tudíž i pozdější konstrukt Československa a národa Čechoslováků byl nesmysl.

Zpět k Vilémovi II. Zatímco předchůdce Vilém I. a jeho otec na smrt nemocný Fridrich III. (vládl jen 99 dní) z rodu Hohenzollernů reálnou vládu předal Bismarckovi, Vilém II. chtěl mít reálnou i faktickou moc, přestože Německé císařství v jeho éře bylo konstituční monarchií.

Když Bismarck ze Severoněmeckého spolku vytvořil nejprve konfederaci a poté federaci, byl to krok ke sjednocení Německa jako Německého císařství (1871). A to po vítězství v prusko-francouzské válce.

Francie se snažila v roce 1870 ve válce obnovit dominanci na evropském kontinentě, když ji v roce 1866 ztratila výhrou Pruska v prusko-rakouské válce.

Prusko vyhrálo v roce 1866 nad Rakouskem (rozbilo Německý spolek, jehož součástí bylo i Rakousko včetně Čech a Moravy). Zároveň Prusko vyhrálo nad Francií v roce 1871.

U všeho byl Otto von Bismarck, který nejprve vyloučil Rakousko a o pět let později připojil i Bavorsko či Bádensko a Württembersko k Německému císařství. Tím omezil ve střední Evropě vliv Rakouska, Habsburků i Vídně. Vzniklo totiž Rakousko-Uhersko (1867) a ve Francii byl svržen Napoleon III. (1870), který Francii vedl koloniálním tažením Alžírskem, Senegalem i Indočínou. Byl spojencem s Velkou Británií třeba v opiové válce. Zároveň se zhroutilo císařství a vznikla Třetí francouzska republika.

Zatímco Francie a Velka Británie byly dávno homogenními říšemi a vytvářely koloniální říši (například průmyslová revoluce v Anglii byla o zhruba 100 let dříve než v Německu a Rakousku), Bismarck tento vývoj začal obracet, přestože proces prvního sjednocení Německa trval zhruba 60 let.

Bismarck vytvořil sjednocené Německo s dominantní rolí Pruska. A to na vojenských základech.

Militarismus ovlivňoval další vývoj v rozvoji Německa. Výrobní zakladna byla v Severnim Porýní a Vestfálsku. Uhlí a ocel utvářely další směr. Ze zemědělské země se stávala průmyslová velmoc.

Avšak Bismarck se vyhýbal kolonialismu, nepřikladal mu ekonomickou váhu. Z politického hlediska začal kolonialismus podporovat po roce 1885. Německá společnost se ke kolonialismu začala dívat pozitivně a Bismarck v tom viděl možnost upevnění vnitropolitické moci.

To se změnilo nástupem Viléma II. na trůn. Veškerou moc chtěl držet v rukou, a tak se do dvou let od nástupu Bismarcka zbavil.

Vilém II. z Německého císařství více tvořil militaristický a koloniální stát. Rovněž chtěl hrát větší roli v mořeplavbě. Vzrůstal počet konfliktů v Africe či Oceánii. Pruský byrokratický systém nastolený v koloniích byl častým impulzem povstání. Ekonomický přínos pro Německo byl minimální.

Vilém II. byl synem Viktorie Sasko-Koburské, což byla dcera Viktorie, královny Spojeného království Velké Britanie a Irska. Vilém II. ke své babičce Viktorii jako k anglické panovnici vzhlížel a i odtud mohla pramenit snaha z Německého císařství vytvořit silnou vojenskou, průmyslovou a koloniální velmoc.

Za 63leté éry Viktorie se Anglie proměnila v průmyslovou, vojenskou i koloniální velmoc. Souběžné vládnutí Viléma II. a Viktorie trvalo 13 let.

Pro historický vývoj Německa a Evropy i světa je zajimavý moment od března do června 1888. Pouze 99 dní vladl Fridrich III., otec Viléma II. a syn Viléma I. Oba Vilémové byli konzervativci a militaristé. Naopak Fridrich III. byl liberál a pacifista. S názory Bismarcka se neztotožňoval.

Jaké by bylo vladnutí Fridricha III. a jakým vývojem by prošlo Německo a Evropa? Vládnutí Viléma II. přivedlo Německo a Evropu k první světově válce.

Vilém II. měl sympatie k následníku trůnu v Rakousku-Uhersku a jeho manželce. František Ferdinand d'Este a Žofie Chotková byli zavražděni atentátem v Sarajevu.

Německo vyhlásilo válku Rusku. Na stranu Německého císařství se připojilo Rakousko-Uhersko i Osmanská říše. Na stranu Ruska se postavila Francie, Britské imperium, Itálie, USA či Srbsko s Rumunskem.

Prestože záminkou se stal atentát v Sarajevu a válku vyvolalo Rakousko-Uhersko, konflikt byl spíše o přepsaní geopolitické mapy světa. Bez Viléma II. a Německého císařství by se Rakousko-Uhersko k válce asi samo neodhodlalo.

Proti sobě bojovala Trojdohoda (spojenectví Ruska, Francie, Britského společenství) a Ústředni mocnosti (Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko, Osmanská říše).

V důsledku prohry Ústřední mocnosti byly označeny za viníky vypuknutí první světové války.

Francie si vzala zpět Alsasko-Lotrinsko. Bulharsko ztratilo velká území i přístup k Egejskému moři. Rozpadla se Osmanská říše i Rakousko-Uhersko. Německo muselo platit vysoké válečné reparace a ztratilo všechny zámořské kolonie.

Do pohybu se dali i bolševici v Rusku. Svržen a zavražděn byl car Mikuláš II., příbuzný Viléma II. Manželka Mikuláše II. Alexandra byla sestrou manželky Jiřího V., anglického krále. A Vilém II. byl bratranec Jiřího V., neboť měli společnou babičku Viktorii, královnu Velké Británie.

Vilém II. po prohrané válce v roce 1918 abdikoval a uprchl do Nizozemska (tehdy neutrální stát), které ho odmítlo vydat Francii a Velké Británii.

Zatímco Německo po roce 1918 prožilo turbulentní období vzniku Výmarské republiky i nástupu nacistů v Německu k moci či vypuknutí 2. světové války, Vilém II. žil až do roku 1941 v nizozemském městě Doorn.

Vilém II. podle historiků nejprve podporoval vzestup nacistů k moci, neboť prý si od toho sliboval návrat svůj a svého syna k moci. Doufal, že znovu v Německu vznikne monarchie. Avšak později byl zklamán, když zjistil, že tímto směrem se nacistické Německo nevydá.

V roce 1940 začala nacistická okupace Nizozemska, Vilém II. dostal nabídku exilu ve Velké Británii. Avšak tu odmítl. Nacistická správa s ním nekomunikovala, zájem o obnovení monarchie nebyl. Ještě v roce 1941 před smrtí Viléma II. vyšlo najevo, že Vilém II. telegraficky blahopřal Hitlerovi k úspěšné válce na západ.