Měla by vzniknout nová aglomerace? Litoměřice, Lovosice a Terezín mají společný potenciál. Vize propojení Litoměřic, Lovosic a Terezína otevírá otázky bydlení, dopravy i budoucího rozvoje celého regionu.

Pane Jaroslave Tvrdíku, v epizodě podcastu Stavař na cestách jsme mluvili o plavbě na Labi. Tentokrát se zaměříme na vaši představu propojit Litoměřice, Lovosice a Terezín do jednoho rozvojového celku. Podle vás tak bude mít region větší potenciál. Myšlenka aglomerace Litoměřice–Lovosice–Terezín je neobvyklá, ale zajímavá. Jak by podle vás mohl takový celek vypadat?

Žijeme ve strategickém území, které má v českém kontextu mimořádný potenciál. Region leží blízko Německa, procházejí jím dvě důležité železniční tratě a hlavně dálnice směrem na Prahu i Drážďany. Litoměřice jako okresní město, Lovosice, Terezín a blízké Bohušovice nad Ohří dohromady tvoří území s přibližně 40 tisíci obyvateli. To už je velikost, která může nést silnější společný rámec i ambici na významnější postavení v regionu.

Nejde o to města propojit nahodile nebo je nechat srůst průmyslovou zástavbou. Smysl dává promyšlený urbanistický koncept, v němž by v prostoru trojúhelníku Litoměřice–Lovosice–Terezín mohlo vzniknout nové administrativní centrum a kolem něj i nové bydlení. Území by se časem propojovalo přirozeně i bez této vize. Byla by ale škoda, kdyby se rozvíjelo živelně – například pod tlakem skladů, hal nebo nahodilé zástavby. Právě proto je důležitá dlouhodobá koncepce.

Podle vás rozhodne nakonec bydlení, které bude tím hnacím motorem srůstání zástavby mezi těmito městy?

Regionu prospívá kvalita života, zároveň mu ale chybí širší nabídka bydlení. Právě tady by mohlo vznikat dostupné nájemní bydlení, které by nestálo jen na hypotékách a vlastnickém modelu. V západní Evropě je to běžná součást trhu a myslím, že podobným směrem se bude postupně ubírat i Česko.

Hypotéky jsou pro řadu domácností stále hůře dostupné. Mnoho rodin na vlastní bydlení nedosáhne a pokud ano, často jen za cenu kompromisů, které dlouhodobě nevyhovují. I proto je rozumné přemýšlet o silnějším nájemním segmentu. Praha je odsud autem zhruba hodinu, Drážďany necelých 80 kilometrů. Pokud by zde vzniklo kvalitní nájemní bydlení a dobré zázemí, mohl by region oslovit i lidi, kteří dnes bydlí v Praze a hledají dostupnější alternativu.

Bez obcí to nepůjde. Když se podíváme na mapu, rozvojové území mezi Lovosicemi, Terezínem, Litoměřicemi nepatří jen velkým městům. Významná část leží i v katastrech menších obcí, například Mlékojed nebo Nových Kopist, které sice patří pod Terezín, ale je to vesnice. Jak zajistit, aby se oblast nerozvíjela nahodile a bez společné koncepce?

Především je potřeba, aby se téma dostalo do veřejné debaty i na zastupitelstva. Musí se najít někdo, kdo tuto vizi převezme, bude ji trpělivě vysvětlovat a dokáže pro ni získat jednotlivé obce. Není podstatné, jestli to bude politik z Litoměřic nebo z Lovosic. Důležité je, aby se objevil lídr, který celý proces skutečně posune. Silným argumentem je i ekonomika. Statutární města mají v rozpočtovém určení daní výhodnější postavení a získávají více prostředků ze státního rozpočtu. I to by mělo v debatě zaznít velmi otevřeně. Pokud by vzniklo společné administrativní centrum, jednotlivé obce by si přesto mohly zachovat vlastní charakter a fungovat jako svébytné městské části. Litoměřice, Lovosice i Terezín by tak neztratily identitu, ale získaly by silnější společný rámec.

Je důležité, aby města neztratila tvář. Řada lidí by asi mohla mít obavu, že by jednotlivá města přišla o svou identitu. Jak takovou myšlenku veřejnosti vysvětlit?

Právě naopak – cílem není identitu měst potlačit, ale zachovat ji a zároveň vytvořit podmínky pro společný rozvoj. Litoměřice mají silnou historickou hodnotu, Terezín mimořádný kulturní a památkový význam a Lovosice průmyslové i dopravní zázemí. Když se tyto přednosti propojí, může celý region růst chytřeji a s větší silou. Důležité je také říct, že by se měl rozvíjet cestovní ruch, služby a lehký průmysl nebo moderní technologie – nikoli jen další skladové haly podél dálnice.

Začít by se asi mělo dopravou. Kde by se podle vás mělo začít? Je reálné nejdřív řešit dopravu a až pak širší integraci?

Ano. Každá velká vize musí začít konkrétními kroky. Tím prvním by mělo být lepší dopravní propojení, hlavně směrem k Lovosicím, které jsou dnes v některých ohledech izolovanější. Smysl dává budovat bezpečné cyklostezky, lepší silniční návaznost i veřejnou dopravu a zároveň už v územních plánech počítat s tím, že mezi Litoměřicemi, Lovosicemi a Terezínem může vzniknout nové centrum a obytné čtvrti.

Takže nejde jen o administrativní spojení, ale i o dlouhodobé plánování.

Přesně. Je to vize na jednu generaci, ne na jedno volební období. Evropské finance navíc stále víc podporují aglomerační a integrované projekty, ne izolované stavby. O to důležitější je začít o této podobě regionu mluvit včas.

Není to tedy nic revolučního?

Ne. Podobně vznikala i dnešní statutární města. Menší sídla se historicky spojovala do větších celků a mezi nimi vznikaly nové obytné zóny. Tady bychom ten proces jen vedli vědomě a s ohledem na dnešní potřeby.

Varujete před chaotickou zástavbou prostoru mezi městy. Co je podle vás největší riziko?

Největší riziko je rozparcelování území po částech a převaha rodinných domů bez širší koncepce. Znamenalo by to velkou spotřebu půdy, slabé využití prostoru a žádné skutečné řešení bytové situace. Přitom právě tady by mohlo vzniknout dostupnější nájemní bydlení pro běžné obyvatele, mladé rodiny i lidi, kteří dnes na hypotéku nedosáhnou.

Takže nejde jen o urbanismus, ale i o sociální otázku.

Přesně. Dostupné bydlení je dnes zásadní téma. Kdo nemá vysoký příjem nebo silné zázemí, má stále menší šanci pořídit si vlastní byt. Nájemní model je proto pro mnoho lidí reálnější i bezpečnější. Pokud by region nabídl kvalitní bydlení, dobrou dopravu a příjemné prostředí, zvýšil by svou atraktivitu pro obyvatele i investory.

Vize se musí dostat do politiky. Jak dostat takovou vizi mezi lidi a politiky, aby nezůstala jen na papíře?

Musí se o ní začít veřejně mluvit a někdo ji musí dlouhodobě nést. Klidně může vstoupit už do programů budoucích komunálních politiků. Když se myšlenka dobře vysvětlí, lidé v ní rychle uvidí konkrétní výhody: lepší bydlení, dopravu, služby i silnější hlas regionu.

A ten silnější hlas je důležitý i navenek.

Určitě. Už samotný počet obyvatel dává regionu větší vyjednávací sílu vůči státu i kraji. Pokud by aglomerace zahrnovala přirozené okolí Litoměřic, Lovosic a Terezína, šlo by o celek s vahou srovnatelnou s významnými okresními městy. A to je při jednáních o infrastruktuře, financích i strategických projektech zásadní.

Města narážejí na limity. Litoměřice i Lovosice mají z urbanistického hlediska omezené možnosti dalšího rozvoje.

Přesně tak. Litoměřice jsou sevřené Labem a Českým středohořím, Lovosice řekou a okolní krajinou. Přirozený prostor pro další růst leží právě mezi těmito městy a směrem k Terezínu. Proto dává smysl uvažovat o tomto území jako o společném prostoru, ne jako o souboru oddělených parcel.

Bez koordinace tedy hrozí, že se rozvoj přesune mimo města.

Ano. Obyvatelé by se postupně přesouvali do okolních obcí, zatímco města by ztrácela část svého významu. Společná aglomerace může fungovat jako rámec, který tomu zabrání.

Kdo by měl být do debaty zapojen jako první?

Určitě Litoměřice, Lovosice, Terezín a také Mlékojedy, protože právě tam leží významná část rozvojového území. Smyslem není nikoho o něco připravit, ale společně určit, kde může vzniknout zástavba, nové bydlení a kde je naopak potřeba chránit krajinu.

Co by mohlo přesvědčit soukromé investory, aby do takového projektu vstoupili?

Především jasné podmínky a dlouhodobá vize. Města nemusejí vše financovat sama, ale měla by vytvořit prostředí, v němž investor uvidí smysl projektu. Pokud region nabídne jednotnou koncepci, kvalitní dopravní napojení, dobrou image a dostatek prostoru pro rozumný rozvoj, soukromý sektor se přidá. A právě nájemní bydlení může být jedním z pilířů takové spolupráce.

Inspiroval jste se v zahraničí?

Ne jedním konkrétním modelem, ale principem. V řadě evropských zemí, například v Německu, města běžně spolupracují přes hranice jednotlivých samospráv, sdílejí dopravu, plánování i rozvojové priority. To je inspirace i pro nás.

Má tedy tato vize reálný základ?

Určitě. Základ tu už dnes je: železnice, dálnice, blízkost Prahy i Německa, rovinaté území a města vzdálená jen několik kilometrů. To všechno vytváří mimořádně silný potenciál. Teď jde o to začít o něm vážně diskutovat a proměnit ho v dlouhodobý plán.