Bosna a Hercegovina? To je pro mě především rodina a soudržnost, říká Zdenka Němečková Crkvenjaš

1. prosinec 2020  Redakce   Lifestyle  1119 zobrazení  682 slov

Zdenka Němečková Crkvenjaš  je česká lékařka, známá jako vedoucí týmu lékařů popálené Natálie Kudrikové při žhářském útoku ve Vítkově v roce 2009. Pracuje na Klinice popáleninové medicíny a rekonstrukční chirurgie ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde je přednostou.

Sarajevo. Foto: Pixabay.comSarajevo. Foto: Pixabay.com

Jejím manželem je Svatopluk Němeček, bývalý ministr zdravotnictví ČR v letech 2014-2016 a současný předseda představenstva Nemocnice Bohumín.

Reklama

Zdenka Němečková se narodila v Ostravě, kde má rodinu z matčiny strany. Ale když jí bylo půl roku, tak odcestovala s matkou do Bosny Hercegoviny, kde na ně čekal otec s rodinou. Do svých patnácti vyrůstala v domečku kousek od Sarajeva.

Němečková dobře zná bosenskou kulturu. A prozrazuje, jakých nejsilnějších stránek si na ni cení.

„Je to rodina a soudržnost mezi jednotlivými členy, ale i sousedy a kolegy v práci. Skvělou věcí je odvaha lidí. Když se na něčem domluvíte, že do něčeho půjdete, nikdy se nestane, že lidé by si to rozmysleli a na poslední chvíli cukli od daného záměru. Jejich hrdost jim to nedovolí,“ říká.

Samozřejmě přibližuje ze svého pohledu i hlavní město Sarajevo.

Je veliké a krásné. Je obklopeno krásnými horami, protože se nachází v údolí. Z kopce je nádherný pohled na celé město. Mně se líbí stará i nová část. Co mě stále překvapuje, že je dlouho po válce a stále jsou vidět známky střílení na budovách, které jsou neopravené. Město je stále relativně chudé. Ze Saudské Arábie proudí hodně peněz na výstavbu mešit, kterých je opravdu mnoho,“ tvrdí.

V Bosně chodila i do školy. Může tedy charakterizovat tamní školní systém.

„Podle mě byl efektivnější než v Česku. Prázdniny trvaly čtyři měsíce a nestávalo se, že se neprobrala látka z předmětů. Kdo má děti, tak ví, že zde se to zde někdy stává. Co bylo ale nejpodstatnější, že nás učili jiným stylem. Týkalo se to hlavně samostatného přemýšlení. Například v matematice a fyzice jsme museli sami odvodit vzorečky, ne se je učit nazpaměť. Probrané látce jsme pak více rozuměli. Ale v Česku zase máme dobré všeobecné znalosti ve srovnání s jinými zeměmi,“ uvažuje Němečková.

Vzpomíná i na svoje dětství strávené v Sarajevu.

„Do deseti let jsem bydlela na vesnici s prarodiči několik kilometrů od Sarajeva. Byla jsem u nich nejspokojenější, protože oba rodiče pracovali a babička s dědou se mi hodně věnovali. Nechodila jsem do školky, ale hrávala jsem si s dětmi od sousedů a krásně jsme si společně užívali. Od druhého stupně základní školy jsem pak šla do Sarajeva, kde jsem studovala ještě jeden rok gymnázium. Pak už začala válka a my jsme se vrátili do Ostravy.

S Bosnou je stále spjata a jezdí tam. Zamýšlí se tedy také nad srovnáním života lidí v Ostravě a Sarajevu.

„Zásadním rozdílem je společenský život. V Česku každý funguje více sám za sebe, ale na Balkáně jsou lidé stále spjati navzájem a není to jen rodina. Sousedé se navštěvují a pomáhají si a učí tak i své potomstvo. I za války se drželi pospolu a vzájemně se podporovali. Rodiny často žijí společně v jednom domě nebo blízko sebe. Děti pečují o své rodiče a velmi zřídka se stává, že prarodiče končí v domově důchodců,“ nabízí svůj pohled.

Auto: Lada Kutějová


Reklama

Autor: Redakce



Hodnocení

Hodnocení: 4.14 hvězdiček / Hodnoceno: 7x