Vzpomínka na skladatele a hudebního pedagoga Vadima Petrova

Jeho skladby tak mohli slyšet lidé v koncertních síních i několik generací dětí, sledujících v televizi Pohádky o krtkovi, Krkonošské pohádky nebo příhody Spejbla a Hurvínka.

MediaShow.cz přináší vzpomínku na Vadima Petrova. A to částí článku, který vyšel v roce 2015 na Investigate.cz.

„Česká kultura má hluboké kořeny, je originální a považuji za důležité českou hudbu nejen zachovat, ale dále rozvíjet. I když mojí předkové pocházejí z Ruska, mou vlastí jsou Čechy, kde jsem se v Praze na Žižkově narodil,“ říkal tehdy hudební skladatel profesor Vadim Petrov.

Jakou roli by měla hrát v rámci a z pohledu České republiky, Evropy a světa česká hudba?

Hudba ve všech svých projevech je nedílnou součástí každé svébytné národní kultury a provází člověka od narození až do konce života. Jinými slovy řečeno má své hluboké historické kořeny, svou současnost i budoucnost. Každý její projev je odrazem našeho niterného cítění a myšlení, které je vázáno k místu a lidskému národnímu společenství, kde jsme se narodili a kde žijeme. Mluvíme tedy o naší české národní kultuře a české hudbě s bohatou historickou tradicí. Na naší minulost, co nám naší předci zanechali, musíme pohlížet s úctou, hlubokou pokorou a vděčností, protože málokterý národ může být hrdý na tak velký počet světových velikánů jako my.  A.Dvořák, B.Smetana, L.Janáček, J.Suk a další proslavili naší zem po celém světě a to nemluvím o ostatních  hudebních žánrech, literatuře, poezii,  divadlu, filmu atd. atd. Úspěchy v umění ovšem nepřicházejí sami od sebe a většinou jsou to výsledky celoživotní, cílevědomé tvůrčí činnosti umělců, které jednou budou vypovídat našim potomkům o našem životě, o naší době, o našich starostech, radostech i lidských problémech.

Co si myslíte o výuce hudby na českých školách - ať už na specializovaných (konzervatoře), tak základních (v rámci výuky hudební výchovy)?

Abychom si uchovali své postavení doma i ve světě, tj. abychom si uchovali svou morálku, lidský profil i kulturní úroveň, musíme celoživotně, v každém věku i na každém postu o tyto hodnoty pečovat a rozvíjet je. Tato cesta je trnitá a začíná u každého již v útlém věku. Již  rodina by měla děti učit  dostupné  národní písničky, říkánky a veršíky, mateřské školky by měly v kolektivu tyto tendence rozvíjet a posilovat, školy by měly na různých stupních vytvářet pěvecké soubory, divadelní kroužky, hudební skupiny již s možností veřejných vystoupení a projevů, a nakonec umělecké školství, kromě potřebné profesionální výuky, by mělo vychovávat studenty k vědomí, že pravé umění je takové, které slouží svým posluchačům, čtenářům a divákům, a přináší jim chvíle oddechu, životní pohody a radosti.

Autor: Lada Kutějová