Region Ústeckého kraje řešil řadu jiných problémů a obnovení plavby se mnohým zdálo jako romantický, ale těžko realizovatelný nápad.
Dnes je situace jiná – loď je běžnou součástí dopravní obslužnosti kraje a přirozeným prvkem regionální mobility i cestovního ruchu.
Jedním z hlavních iniciátorů tohoto projektu byl bývalý místostarosta Litoměřic Jaroslav Tvrdík, který na tehdejší období vzpomíná jako na dobu silného nadšení, ale minimální infrastruktury.
„Bylo to složité, ale všichni si ještě pamatovali, že lodní doprava k Labi patří. Labe bylo historicky řekou lodí – nákladních i osobních. Ta paměť regionu tehdy hrála velkou roli,“ říká v podcastu Stavař na cestách Jaroslav Tvrdík.
Lodní doprava jako nástroj rozvoje
Impulzem k obnovení plavby nebyla jen doprava samotná, ale snaha využít Labe jako rozvojovou osu regionu. Litoměřice, Lovosice, Roudnice nad Labem nebo Ústí nad Labem leží na jednom z nejhezčích úseků českého toku řeky, v oblasti Porta Bohemica a Českého středohoří. Přesto zůstával tento potenciál dlouhodobě nevyužitý.
„Litoměřice jsou krásné historické město, ale dlouho žily hlavně z toho, co vybudovali naši předci. My jsme chtěli využít to, co tady máme dnes – řeku, krajinu, polohu,“ vysvětluje Tvrdík.
Inspiraci tehdy hledal především v Německu, kde už měla osobní lodní doprava na Labi silnou tradici. „Když jsem jel s rodinou parníkem z Drážďan, došlo mi, že nejkrásnější úsek Labe máme doma. A že dává smysl ho ukázat lidem z paluby lodi, ne jen z dálnice,“ dodává.
Skromné začátky a nejistota
Realita roku 2006 však byla vzdálená současnému stavu. Na Labi tehdy fungovala jen malá technicky zastaralá loď s omezeným provozem. Chyběly přístavy, stabilní financování i politická podpora na krajské úrovni.
Projekt se proto od začátku opíral o spolupráci měst a obcí podél řeky. Vznikla obecně prospěšná společnost, do níž obce přispívaly symbolicky – jednou korunou na obyvatele.
„Nebyla to zátěž ani pro malé obce, ale umožnilo to dát provozovateli aspoň základní jistotu. Bez veřejné podpory by to tehdy vůbec nešlo,“ připomíná Tvrdík.
Zásadním problémem byla také infrastruktura. Nízké stavy vody často znemožňovaly přistávání a jednotlivá nástupiště byla spíše improvizovaná. Přesto se ukazovalo, že zájem veřejnosti existuje.
„Lidé byli nadšení. Pro místní to bylo znovuobjevení řeky, pro turisty úplně nový zážitek,“ říká Tvrdík.
Zlom: loď jako veřejná doprava
Skutečný posun nastal až o několik let později, kdy se lodní doprava stala součástí oficiální dopravní obslužnosti Ústeckého kraje. To znamenalo stabilní financování, tarifní návaznost na autobusy a vlaky a dostupnost pro každodenní cestování.
„Dnes si sednete v Litoměřicích na loď a do Ústí jedete za pár desítek korun. Stejně jako autobusem nebo vlakem. To byl náš původní cíl,“ shrnuje bývalý místostarosta.
Tím se změnila i role lodí – z pouhé turistické atrakce se staly plnohodnotným dopravním prostředkem, využitelným pro práci, školu i volný čas.
Současnost a širší dopady
Dnešní situace ukazuje, že obnovení plavby mělo širší dopad než jen samotnou dopravu. Loď pomohla propojit města a otevřela debatu o komplexním rozvoji regionu – od cykloturistiky přes ubytování až po návazné projekty, jako je přívoz do Terezína.
„Najednou se ukázalo, že doprava může být zároveň zážitkem i impulzem pro ekonomiku – prodlouží pobyty, přivede lidi do centra měst,“ říká Tvrdík.
Zároveň ale upozorňuje, že potenciál Labe stále není vyčerpán. Chybí například větší kapacity ubytování či lepší propojení lodní dopravy s dalšími formami mobility.
Vize, která obstála
Příběh obnovení plavby na Labi ukazuje, že i zdánlivě okrajový projekt může při správném uchopení změnit fungování celého regionu. To, co začalo jako vize několika nadšenců, se dnes stalo samozřejmou součástí života v Podřipsku a Litoměřicku.
„Bez spolupráce obcí, kraje a soukromého sektoru by to nešlo. Ale hlavně – někdo musel říct, že to má smysl, a vydržet u toho,“ uzavírá Jaroslav Tvrdík.
