Hořký příběh o Ústí nad Labem. Promarní svoji šanci na lepší budoucnost i ve 20. letech 21. století?

Jsou věci, které ani místní samospráva nevyřeší. Přestože ta má svůj díl odpovědnosti a schvalování neúspěchu či neschopnosti na stát či vládu jako berlička vlastní stagnace neobstojí.

Ústí nad Labem by mohlo fungovat jako modelový příklad města, které zažilo vzestup či pád a přežívá ve stavu stagnace. Slovo vize zde tak dostává hořkou příchuť...

Město na Labi oproti jiným městům díky řece a železnici, která se v údolí od středověké zříceniny hradu Střekov dělí na dva směry - přes Děčín do Drážďan a přes Teplice na Cheb nachází na dopravní tepně mezi Západem a Východem. Vždyť do Berlína je to jen mírně přes 260 kilometrů. Časově i kilometrově blíž než do Brna.

Přesto krajské město Ústeckého kraje po změně ekonomických a politických poměrů po roce 1989 a vstupu Česka do Evropské unie v roce 2004 nedokázalo využít potenciál této historické změny.

Jen krátce historický exkurs. Středověké Ústí na soutoku dvou řek - Labe a Bíliny - až do roku 1945 pojmenované německou verzí Aussig an der Elbe (česká verze je připisována staročeskému slovu ustie - ústí dvou řek). Vznik města se datuje do 13. století, od 15. století je obyvatelstvo převážně německojazyčné.

Od druhé poloviny 16. století do oblasti dnešního Ústí nad Labem přicházejí imigranti posilující německý živel, který postupně převládl. Město povýšené Přemyslem Otakarem II. bylo převážně zemědělské.

Historikové o Ústí nad Labem píší, že až do roku 1800 město stagnovalo, nijak se nerozvíjelo. Teprve v 19. století převažovala řemeslná výroba, postupně objevením uhelných ložisek a otevíráním dolů začalo převažovat dobývání nerostných surovin. Těžba byla i impulsem pro lodní dopravu na Labi a vzniku přístavu.

Poté, co se začala budovat železnice, v Ústí nad Labem vznikla železniční křižovatka do směru Drážďany - Praha a Teplice - Chomutov.

Původně za městem vznikaly průmyslové továrny. Tehdejší "dálnicí" byla řeka a železnice, po které bylo možné dopravovat suroviny i výrobky.

Na jednu stranu to umožnilo růst a rozmach města, avšak byly vytyčeny budoucí problémy.

Samotné město Ústí nad Labem bylo malé a obehnáno středověkými hradbami. V podstatě ho tvořilo jen současné malé centrum vymezené řekou, železnicí, chemičkou a kopci.

Oblast od dnešního západního nádraží do Předlic byla vymezena pro nákladní nádraží a překladiště, které zasahovalo až k řece. Kolem Spolku pro chemickou a hutní výrobu začaly vznikat dělnické kolonie a své továrny sem umisťovali další v té době vznikající průmyslníci. Převažovala odvětví jako sklárny, textilky, chemická výroba, strojírenská výroba.

To lákalo i české obyvatelstvo z vnitrozemí Čech a postupně tvořilo početnější českou menšinu. Avšak střední třída a průmyslníci byli téměř výhradně čeští Němci (teprve o mnoho let nazývaní jako sudetští Němci) a převažujícím jazykem byla němčina.

Město Ústí nad Labem se rozvíjelo směrem ke Klíši a Krásnému Březnu. Střekov, tak jako Předlice připojila až nacistická správa města v roce 1939. A po roce 1945 město rostlo směr Skřivánek či Bukov. První sídliště vznikala v 60. letech 20. století a trasa centrum města - Klíše - Bukov je páteřní osou města, kde vznikala hodnotná architektura městského typu.

V roce 1930, tedy v období Československa, v Ústí nad Labem žilo přes 43 tisíc lidí. Nárůst obyvatel oproti jiným městům byl dán průmyslovou základnou, která vyžadovala hodně dělníků ať už v těžebním či zpracovatelském průmyslu.

Proto se zde výrazně projevila hospodářská krize a ve 30. letech 20. století docházelo k vyhrocování národnostních a sociálních konfliktů. To vyústilo k nucenému odchodu českého obyvatelstva a následně v roce 1945 toho německého.

Ústí jako průmyslové město a dopravní křižovatka zažilo letecké bombardování na sklonku války v roce 1945, což se výrazně projevilo na architektonickém stylu města.

Po odsunu a příchodu nových obyvatel ze vzdálenějších částí Československa nastala dlouhodobá etapa migrace obyvatel. Průmyslová základna byla zachována a naopak rozvíjena ve stylu socialistického centrálního hospodářství.

To kromě továren se rozhodlo zajistit i bydlení pro nové obyvatele. Vzhledem k tomu, že v roce 1950 mělo Ústí nad Labem už 57 tisíc obyvatel, byl vytyčen cíl ho zvýšit na 100 tisíc. Dosáhlo se to připojováním do té doby samostatných obcí a postupným zastavováním či výstavbou zcela nových panelových sídlišť jako Severní terasa. V roce 1990 mělo Ústí nad Labem přes 100 tisíc obyvatel.

Průmyslová základna se najednou rozpadala. Město zůstalo po demolicích centra v 80. letech 20. století a nepovedené přestavbě na půli cesty. Průmyslové podniky se hroutily, jak se sesypal trh RVHP. Začala divoká éra privatizace, kdy se rozpadla i základní obchodní síť.

Tématem kromě ekonomiky města byla především ekologie. Jak své provozy omezovaly jednotlivé továrny, snižovaly se i emise vypouštěné z komínů.

Po roce 1990 Ústí nad Labem zažilo drsný pád na dno. Původní vize 100tisícového průmyslového města, které bude zásobovat Československo a státy RVHP svými výrobky a surovinami, vzalo za své.

Rozpadly se trhy, obchodní řetězce - a v roce 1993 i to Československo. Nekvalifikovaná pracovní síla, často přemisťovaná z jiných částí Československa, najednou nemohla v Ústí nad Labem najít práci.

Avšak i v této době představitelé města zaspali. Zatímco jiná města začala budovat průmyslové zóny a lákat investory, ani tehdejší vláda nedokázala do Ústí nad Labem přivést strategické partnery. A tak tradiční továrny zaměstnávající tisíce lidí se zmítaly v nejistotě. Začaly vznikat brownfieldy.

Zpustlé, zničené, chátrající velké průmyslové plochy. Zahraniční investoři o ně neměli zájem. Poradenské firmy preferovaly nové, moderní haly s vybudovanou infrastrukturou na zelené louce.

Ústecká samospráva připravila jen jednu takovou zónu - Severní Předlice. Její dostavba proběhla až v roce 2006, kdy ostatní města v Česku si mnohé investory dávno rozebrala k sobě.

A tady se lze zastavit: selhání číslo 1 - umělý nárůst obyvatel města, velký počet nekvalifikované pracovní síly; selhání číslo 2 - špatná transformace a privatizace tradičních a nosných průmyslových podniků, selhání číslo 3 - nezvládnutá politika pobídek, investoři preferovali nové průmyslové zóny.

Přestože Ústí nad Labem jako dopravní křižovatka měla veškeré předpoklady vytěžit z řeky a železnice maximum, pomalou výstavbou dálnice D8, která byla fakticky dokončena až na konci roku 2016, ztratila výhodu propojení s Německem v době plného členství Česka v Evropské unii, tedy v jednotném hospodářském prostoru.

Paradox doby: To, co pro Ústí nad Labem bylo celá staletí nevýhodou - poloha na severozápadní hranici Rakouského císařství (později Rakouska-Uherska) a Československa, se najednou po roce 2004 jevilo jako výhoda kontaktu se západní Evropou. Avšak bylo to nevyužito...

Hospodářství států západní Evropy se totiž proměnilo. Zatímco Ústí nad Labem opožděně stále trvalo na rozvíjení průmyslové základny, jiná města i v Česku vsadila na služby, technologie, vývoj - tedy to, co požadovalo moderní hospodářství.

Mnozí rodiče si to uvědomovali, a tak podporovali zvýšenou kvalifikaci u svých dětí. Jen v letech 2000 až 2020 lze zaznamenávat výrazný odliv těchto vystudovaných lidí z Ústí nad Labem, kam se po studiích už nevrátili. Jejich volné místo obsadili další nekvalifikovaní lidé přicházející do města.

Samospráva Ústí nad Labem sice pochopila, že vybudováním kampusu a rozšířením studijnách oborů ústecké univerzity lze zvýšit vzdělanost, ale ani to zatím nijak výrazně nepomáhá změnit trend ve městě. Podobně to lze konstatovat u krajské nemocnice.

Zatímco stát selhává ve své hospodářské a sociální politice, vedení města Ústí nad Labem zapomnělo na rekultivaci, rekonstrukci, modernizaci města a jeho centra s obytnými čtvrtěmi. Tato proměna obvykle přitahuje nejen obyvatele s vyšší kvalifikací, ale také investory z řad developerů a poskytovatelů práce.

Je prosinec 2020 a v tiskové zprávě města se lze dočíst: "Vzhledem k tomu, že od roku 2015 nebyla v území (územní plán) pořízena žádná změna a veškerá snaha byla směřována na přípravu nového plánu, docházelo tím k paralyzaci rozvoje celého území a investic vyvolaných místní potřebou obyvatel, právnických osob, ale i samosprávy."

O půl roku později, v červenci 2021, vydává ČTK jinou zprávu:

"Správa železnic (SŽ) přišla s novou variantou trasy vysokorychlostní trati z Prahy do Drážďan se zastávkou v Ústí nad Labem, vyhnula by se části obydlené oblasti na Litoměřicku. Nyní pracují dotčené orgány se třemi variantami, pokud nebude možné uskutečnit ani jednu z nich, plánuje se SŽ vrátit k původní variantě, která se zastávkou v Ústí nad Labem nepočítá."