Jazykovědec Karel Oliva: V bezprostřední budoucnosti zánik češtiny nehrozí

Jakým způsobem vznikají nová slova? Mají na to například vliv i spisovatelé, kteří si sami vytvářejí novotvary?

Nová slova vznikají různě – buď takříkajíc z domácích zdrojů, tedy odvozením ze slov či přesněji slovních základů již existujících, v češtině je to v naprosté většině samozřejmě pomocí předpon a přípon (třeba sluníčko – sluníčkář), daleko méně často skládáním (jíst + zlo = zlojed, kde ovšem hrála roli i přesmyčka se slovem zloděj). Jestli to dělají spisovatelé nebo jestli to vznikne anonymně, jakousi lidovou tvořivostí, je celkem nepodstatné. A samozřejmě mnoho slov přichází do jazyka přejímáním z jazyků jiných.

Jak vypadá proces, kdy se nějaké nové slovo zařadí do slovníku a „zoficiální se“ jeho význam?

To je zcela přirozený a hlavně naprosto demokratický proces: prostě pokud se nově vzniklé slovo trvale ujme, začne se používat a udrží se v jazyce, což jsou věci, které lze skutečně objektivně zjišťovat („měřit“, chcete-li), stane se takové slovo součástí češtiny. O tom, zda se tak stane, tedy zcela demokraticky rozhodují mluvčí češtiny, žádný úřad, žádný ústav, a už vůbec ne nějaký jedinec.

A jak se tvoří pravidla českého pravopisu?

Podobně jako slovník. Prostě se podíváme, jak se psaný jazyk používá, míním prestižní vrstvu jazyka třeba v dílech předních spisovatelů, v projevech kultivovaných státníků… taková primární zjištění podrobíme odbornému zkoumání a zvážení, no a podle toho se vytvářejí pravidla.

Váš názor na stále přibývající množství anglicismů v jazyce českém?

Přejímání slov z cizích jazyků – zdaleka ne pouze z angličtiny, vezměte si slova jako italské lasagne, francouzské bageta, německé tempomat, či o něco starší přejímky jako ruské lyže – je přirozený proces, který především odráží fakt, že od zbytku světa přejímáme cizí věci. Teprve sekundárně, z prosté potřeby ty věci pojmenovat, přejímáme i jejich názvy, tedy cizí slova. Pokud si čeština taková slova přizpůsobí výslovnostně, začne je i česky psát, naučí se je skloňovat či časovat, neměl by s tím nikdo mít problém.

Jak se vyvíjel český jazyk v posledních desetiletích?

V zásadních rysech, jako je vyjadřovací síla, skladba věty, tvarosloví nedošlo k žádným podstatným posunům. Proměnila se slovní zásoba – do zapomnění odešli třeba svazáci, kolchozníci, politbyro a vůbec soudruzi, naopak přišla slova vyjadřující technologický pokrok: a v tom je vidět, že prvotní roli zde hrála proměna reality našich životů, jazyk to jen zcela sekundárně zrcadlil …

Co je hlavní náplní Ústavu pro jazyk český?

Ústav nemá jen jeden úkol, stejně jako zdraví lidé nemají jen jednu nohu. Naším úkolem je vědecké zkoumání češtiny ve všech jejích aspektech – současný stav, historický vývoj, situace různých nářečí, … a současně předávání získaných poznatků veřejnosti, uživatelům jazyka. Tyhle dvě věci přitom nejde oddělit.

Hrozí v budoucnu zánik češtiny?

V bezprostřední budoucnosti jistě ne. Čeština je stabilizovaným komunikačním prostředkem kulturního národa s vlastním státem, vlastní národní identitou. Ovšem co bude třeba za sto let, to se při vratkosti současného světa předpovídat neodvažuji. Ale byl bych samozřejmě rád, aby čeština přežila nejen sto, ale i nejméně dalších tisíc let.

A co knihy? Dnes mnoho lidí nečte nebo mají v oblibě knihy v elektronické podobě, je možné, že v následujících desetiletích úplně zanikne papírová podoba knih?

Je to možné, ale nepokládám to za nějak výrazně pravděpodobné. Jistě se sníží počet vydávaných titulů i jejich náklad, možná se třeba skutečně nebudou knihy v současné podobě vydávat, ale pokud se udrží evropská kultura, knihy – alespoň ty již dnes existující – nezaniknou, ty určitě zůstanou.

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr., narozen v roce 1958 v Praze, je český jazykovědec a bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Zabývá se matematickou lingvistikou a formální syntaxí a také vyučuje na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Dříve působil na Bulharské akademii věd v Sofii, na univerzitě v Saarbrückenu a v Rakouském institutu pro výzkum umělé inteligence ve Vídni.

Článek byl poprvé publikován v roce 2016 na partnerském webu Investigate.cz. Autor: Tereza Hnízdová