Petr Liška v rozhovoru v podcastu Stavař na cestách připomíná, že mikroregion vznikl z potřeby koordinovat rozvoj území. Smyslem nebylo, aby každá obec řešila své projekty izolovaně, ale aby se investice a plány skládaly do většího celku. „Cílem bylo, aby se investice, nápady a budoucí projekty neřešily izolovaně v každé obci zvlášť, ale aby se plánovaly společně a dávaly smysl v širším kontextu,“ říká starosta.
Právě tato logika je pro Portu Bohemicu klíčová. Obce v Labském údolí a Českém středohoří sdílejí krajinu, dopravní vazby, turistické trasy i část problémů. Liška proto vysvětluje, že pro Malé Žernoseky dávalo smysl se k mikroregionu připojit: „Jsme součástí Českého středohoří, Labského údolí a Brány Čech. Máme podobné problémy, potřeby i zájmy.“
Od bariéry ke společnému prostoru
Význam spolupráce se nejlépe ukazuje na přívozu. Labe dříve oddělovalo dva břehy a vytvářelo přirozenou bariéru mezi obcemi. Po vybudování přívozu se ale z Malých Žernosek stalo místo propojení. „Od konce devadesátých let přívoz funguje a zásadně propojil oba břehy. Díky tomu začaly vznikat společné projekty a aktivity,“ popisuje Liška.
Tento moment mění pohled na celý region. Místo izolovaných obcí vzniká síť míst, která se navzájem doplňují. Přívoz nepřináší jen pohodlnější cestu přes řeku, ale vytváří novou logiku pohybu: cyklista, turista, student nebo obyvatel může přirozeně přecházet mezi obcemi a využívat jejich služby jako jeden celek.
Liška připomíná, že právě infrastruktura dokáže vracet do hry i zdánlivě okrajová místa. „Pokud cyklostezka nekončí na hranici území, ale pokračuje dál, může se i zdánlivě okrajová obec stát významným bodem na trase,“ říká. Spolupráce obcí tak není jen otázkou dobrých vztahů mezi starosty, ale také schopností vytvářet fyzické vazby v území.
Mikroregion stojí na ochotě domluvit se
Administrativně je Porta Bohemica sdružením obcí. To znamená, že její síla nestojí jen na formální existenci, ale především na aktivitě jednotlivých členů. „Vždy záleží na tom, jak aktivní jsou jeho členové a jakou odvahu mají k profesionalizaci spolupráce,“ upozorňuje Liška.
Podle něj může mikroregion fungovat různými způsoby. Buď jen formálně, kdy se starostové občas domluví na společném projektu, nebo profesionálněji — s týmem, který cíleně připravuje rozvojové aktivity, propojuje obce, hledá finance a nastavuje společnou strategii. Právě v tom vidí Liška jeden z hlavních úkolů do budoucna.
„Porta Bohemica je podle mě na rozcestí,“ říká. „Všichni v ní vidíme potenciál, ale je potřeba najít společný směr, sladit zájmy jednotlivých obcí a nastavit časový rámec společných aktivit.“ Tato věta vystihuje základní dilema mnoha mikroregionů: potenciál existuje, ale bez koordinace se může rozplynout v jednotlivých, navzájem nesouvisejících projektech.
Lovosice jako partner, ne konkurent
Významným motivem rozhovoru je vztah menších obcí k Lovosicím. Ty jsou pro okolní sídla přirozeným centrem služeb, dopravy i pracovních příležitostí. Liška připomíná, že „Malé Žernoseky, Lhotka nad Labem a Lovosice vytvářejí určité souměstí“ a že obyvatelé Malých Žernosek Lovosice přirozeně vnímají jako centrum služeb.
To ale neznamená, že menší obce mají být pouze zázemím většího města. Naopak — mohou mu pomoci rozšířit vlastní obraz. Okolní krajina, vinařství, cyklostezky, Lovoš nebo labské údolí mohou být součástí širší identity Lovosicka. Zároveň platí, že město může nabídnout služby a infrastrukturu, které menší obce samy nemají.
Liška tento vztah formuluje prakticky: „Lovosice mohou těžit z okolního území, zatímco menší obce mohou využít služby, kapacity a infrastrukturu, které město nabízí.“ Spolupráce zde tedy není jednostrannou závislostí, ale výměnou výhod. Město získává atraktivnější turistické zázemí, okolní obce zase silnější servisní a dopravní základnu.
Destinační management jako chybějící článek
Rozhovor zároveň ukazuje, že samotná blízkost obcí nestačí. Aby region fungoval jako turistický celek, potřebuje koordinaci. V rozhovoru podcastu Stavař na cestách zaznívá upozornění, že návštěvníka nestačí „posadit“ do jednoho města, ale je třeba ho vést dál do regionu. Každá obec může nabídnout jiný důvod k návštěvě a dohromady mohou vytvořit silnější celek.
Liška v této souvislosti otevřeně mluví o potřebě destinačního managementu. „Jakákoliv forma spolupráce s Lovosicemi nebo dalšími obcemi by regionu pomohla. Je to úloha destinačního managementu, který tady zatím není dotažený tak, jak by území potřebovalo,“ říká.
Důležitá je přitom jeho poznámka, že odpovědnost neleží jen na Lovosicích. „Nemůžeme všechno očekávat jen od Lovosic — i okolní obce musí spolupráci aktivně nabídnout,“ zdůrazňuje. V tom je ukrytá podstata regionální spolupráce: nestačí čekat na silnějšího partnera, ale je potřeba přijít s vlastní nabídkou, tématy a projekty. Základem úspěchu je podle Lišky propojení veřejné správy, podnikatelů a služeb. „Pro nás je ideální příležitostí propojit nabídku ubytování, sportovních areálů, služeb a dalších možností, které nabízí Lovosice, Litoměřice nebo jiné větší obce. Základem je koordinace veřejné správy, podnikatelů a služeb, aby cestovní ruch fungoval jako celek,“ shrnuje.
Spolupráce jako nová identita regionu
Tematický blok o spolupráci obcí tak v rozhovoru nevyznívá jako doplňkové téma, ale jako základní podmínka dalšího rozvoje. Porta Bohemica stojí na myšlence, že menší obce, města, dopravní infrastruktura, služby a krajina tvoří jeden propojený prostor. Pokud má tento prostor naplno využít svůj potenciál, potřebuje společnou strategii, jasnou komunikaci a ochotu dělit se o výhody i odpovědnost.
Přívoz v Malých Žernosekách v tomto smyslu není jen technickým detailem. Je obrazem toho, co spolupráce dokáže: z bariéry vytvořit spojení, z okraje křižovatku a ze skupiny sousedních obcí region, který může vystupovat jako jeden celek.
