David Matásek: S Poldou se i na Žižkově důstojně rozloučíme

Činohra Národního divadla v prvním čtvrtletí roku 2023 uvedla premiéru nového nastudování klasické hry Naši furianti od prvního dramaturga Národního divadla a dramatika Ladislava Stroupežnického. Hra byla poprvé uvedena v roce 1887 a nyní máme o 136 let později. Už tehdy byla hra přijata publikem s rozpaky. Nezobrazovala zidealizovanou podobu venkova, spíše naopak. Hrajete jednu z hlavních rolí, starostu Dubského. Proč by na tuto hru měl současný divák jít do divadla?

Ta hra patří do zlatého fondu české kultury, je kolem ní určitá aura nedotknutelnosti. I když budu hodně přísný a kritický, ta hra je prostě dobrá. Je neskutečně aktuální i v dnešní době. Naopak bych řekl, že dostala nový impuls vzhledem k současnosti, kdy se nacházíme v různých sociálních bublinách. Ve hře Naši furianti je jasné vymezení toho, kdo je populista, naopak kdo zastává tradiční hodnoty. Není potřeba to akcentovat či aktualizovat. Na hře jsme nezměnili ani čárku. Přistupovali jsme k tomu s určitou pietou. Není tam aktualizace, ale zase se na to díváme pohledem 21. století a musíme to lidem předat.

O Národním divadle

Divadlo nabízí klasické inscenace autorů, kteří chtěli, aby lidé u toho přemýšleli. Možná je období, kdy lidé jsou unavení a chtějí se spíše odreagovat a nepřemýšlet u toho. To je příklad komedií různých divadelních souborů, i těch zájezdových. Jak to vnímáte jako herec Národního divadla? Vystupujete i v odlehčenějších představeních...

Národní divadlo a i my herci máme ambici, abychom k lidem promlouvali a diváci nás poslouchali. Díky tomu, že máme tři budovy a v nich se repertoár liší, tak to máme svým způsobem odstíněné. Nová scéna je experimentální, pak je Stavovské divadlo s trochu jiným repertoárem a nakonec je ta zlatá kaplička. Kdo viděl Kytici, tak ví, že i tato klasika lze udělat odvážně a výtvarně zajímavě.

Naplňuje vás být hercem Národního divadla, je to něco víc, než být hercem jinde?

Určitě ne. Tomu jsem se vždy bránil. Není to nic víc. Spíše více práce, neboť máme společenské zadání. Jsou divadla, která nehrají o svátcích. My naopak ano. I na toho Silvestra. Když se paní z Pelhřimova rozhodne v neděli přijet do Národního divadla, tak my prostě hrajeme i od dvou odpoledne. Možná je to větší odpovědnost. Lidé mají určitá očekávání. Když se řekne, že se jede do Národního divadla, tak je to vnímáno jinak, tak to je... Ale jak s oblibou říkám: jsme Národní divadlo, nikoliv Národní muzeum.

Kromě hraní v Národním divadle ještě působíte v zájezdovém divadle, které jezdí do regionů. Časově je to jistě náročné. Jak to zvládáte?

Založily to dvě mé kolegyně, které se vrhly do tak nejistého podnikání jako je zájezdové divadlo. Když mě oslovily, měl jsem radost. Navíc jejich repertoár není klasicky bulvární, jak se s oblibou tomu říká. Můžeme to nazvat jako bulvár s přesahem. Je tam poselství... Ale je to stejná odpovědnost jako hrát v Národním divadle. Je to opět očekávání lidí, že k nim přijeli umělci z Prahy... Nechcete lidi zklamat.

O Revíru

Televize Seznam nasadila do vysílání nový osmidílný komediální seriál Revír z prostředí mysliveckého spolku. To je typ seriálu, aby se lidé zasmáli. Hrajete tam karikaturu devadesátkového podnikatele. Bavilo vás to? V čem to byla jiná role, než jste v posledních letech hrál?

Je to zbohatlík, který jedná bez skrupulí. Možná v devadesátkách to začalo a teď se přetransformoval z lehkých topných olejů na bitcoiny. Podniká v tomto odvětví a myslí si, že je dovoleno úplně vše. Práh morálky má posunutý trochu jinde. Proto si myslí, že si s těmi myslivci, které považuje za hňupy, může dělat co chce. Škaredě narazí.

V Revíru hrajete z části v podobné sestavě jako v Poldovi. Ať už je to Ondřej Pavelka či Jitka Sedláčková. Hraje to pro vás roli, když se rozhodujete, v čem budete hrát?

Jak probíhal casting, to opravdu nevím. Luboš Svoboda, který je duchovním otcem seriálu, mě oslovil s tímto projektem a když mi o něm vyprávěl, tak jsem si myslel, že trochu fabuluje. Jaké bylo pro mě překvapení, když za rok jsem stál na place a on řekl: Akce. Vše co mi odvyprávěl, tak se realizovalo. Na mě skutečně zaútočil orel a vytrhl mi kočku z náručí a odletěl s ní někam pryč. Mě to opravdu hodně bavilo. Navíc štáb byl dokonale připravený. A bylo to opravdu jiné natáčení, než na které jsem zvyklý.

O Poldovi

V květnu začíná natáčení poslední série seriálu Polda, ve kterém opět bude s vámi Ondřej Pavelka či Jitka Sedláčková. Natáčení probíhá i v reálném baru na Žižkově, kousek odtud, kde děláme rozhovor (Žižkavárna v Kubelíkově ulici). Polda patří mezi ty kvalitnější seriály (lakonicky někteří diváci na ČSFD.cz píší, že na poměry Primy má solidní úroveň), vysílá se od roku 2016 a má původně německou předlohu ze stejnejmenného seriálu Der Letzte Bulle ze Sat.1 (v němčině je Bulle výraz pro poldu). Německá předloha má 5 sérií, byla vysílána v letech 2010 až 2014. V roce 2012 původní německou verzi nabídla TV Barrandov. Děj se odehrává v Essenu a Kolíně nad Rýnem. Česká verze je situována do Prahy a zejména na Žižkov, sídlo policejní stance je na Želivského. Nyní začíná natáčení šesté série. Jak se to stalo?

Domluvili jsme se, že bychom se s Poldou důstojně rozloučili. Nyní je to zcela v české režii. Německou předlohu jsme natočili celou a nyní si můžeme fabulovat, jak chceme. Dohodli jsme se, že natočíme poslední sérii s osmi díly, které budou důstojným rozloučením. Opět se to bude natáčet na Žižkově a v okolí, naštěstí lokace a kulisy nám nezbourali. Pořád jsme na těch samých místech, což je dobře. Včetně seriálové hospody U Vandy.

Polda patří mezi divácky oblíbené seriály. Těší vás to?

Jsem za to šťastný. Baví mě to.

Můj názor. Seriál patří mezi ty top a ta role Michala Břízy vám neskutečně se povedla. Chci se zeptat, zda to také tak vnímáte, že ta role vám prostě "sedí" a vidí to tak i Prima, která svolila vždy k pokračování?

Seriál není v produkci Primy, je vyráběn na zakázku. Vím co si o něm myslí kamarádi, okolí, i obyvatelé Žižkova. Spoluobčané, se kterými se potkávám. Ti jsou docela spokojení a to je pro mě ten barometr.

O Žižkovu

Zůstaňme na Žižkově. Sedíme v kavárně Žižkavárna naproti Nemocnici sv. Kříže Žižkov. Pro ni jste natočil několik videospotů na pomezí reklamy a edukace o prevenci. Jak to po třech měsících spolupráce vnímáte?

Vzhledem k tomu, že jde o delší spolupráci, tak to překračuje profesní vazby. Je to tady na Žižkově, což je pro mě další důvod, proč k tomu přistupovat trochu jinak. A především to má smysl z toho důvodu, že Češi obecně se nevěnují prevenci, což je zásadní problém. Přitom v tomto státě máme velice slušné zdravotnictví, zdravotní péče je na vysoké úrovni. Ale lidé to nevyužívají. Jdou k lékaři často pozdě, až když se něco stane. Je tady možnost a speciálně v této nemocnici, kde jsou na to odborníci s diagnostickými přístroji, aby lidé chodili na preventivní prohlídky a předcházeli horším stádiím případného onemocnění. Zákrok obvykle trvá řádově do půl hodiny a dozví se, jak na tom jsou. Češi tohle flákají a opravdu zanedbávají preventivní prohlídky. A na to jsme chtěli upozornit, že v Praze 3 takové zařízení je. Kampaň byla určena pro starší pány a dámy v nejlepších letech.

O dabingu a audioknihách

To není jediná kampaň na podporu prevence, ve které působíte. Dlouhodobě se angažujete v projektu na prevenci mužských onemocnění.

V březnu jsem namluvil příručku v Českém rozhlasu Plzeň.

Ta stojí především na vašem hlasu a k tomu směřuje má další otázka. Jak to máte s dabingem? Vy nejste dabingový herec, přitom právě hlas je vaše silná stránka...

Nejsem dabingový herec, přišel jsem k dabingu docela pozdě. To je řemeslo a musí se umět. Spíše to odmítám a musí to být něco mimořádného. A ideologicky jsem zásadně dost proti dabingu. Právě i kvůli němu je chabá jazyková vybavenost mé a mladší generace, kromě tehdejšího školství. Je to i tím, že neslyšíme filmy v původním znění. Jsme líní číst titulky.

Jsme možná líní obecně číst... Věnujete se čtení audioknih.

To mě opravdu baví. To je pilování té profese. Herci by měli dobře mluvit a tím, jak jste ve studiu zavřený, tak se můžete soustředit na text. Navíc se snažím soustředit na slušnou literaturu, kterou nechci zbytečně kazit nějakým výkladem. V mém případě jde o suchou interpretaci a zároveň je to skvělý trénink na profesi herce.

Co jste namluvil naposledy?

Teď jsme dočetli Jo Nesbo: Zatmění.

SOUVISEJÍCÍ: David Matásek přijal další profesní výzvu. Nadchl i Michaela Kocába mladšího

Video: David Matásek a prevence