Do Teplic se vrátila hrdost, říká jejich bývalý záložník Michal Doležal

13. říjen 2023  Josef Pešout  Sport  391 zobrazení  1410 slov

SPORT - REGIONY - SEVERNÍ ČECHY - Je obrovským teplickým patriotem. Na svém kontě má někdejší fotbalový záložník Michal Doležal 320 odehraných zápasů v první lize, k tomu jedenáctku startů v Poháru UEFA v dresu svého mateřského klubu. Zažil jako hráč nejslavnější éru Teplic s předními umístěními v ligové tabulce.

Bývalý fotbalový záložník Michal Doležal (polovina října 2023). Foto MEDIASHOWBývalý fotbalový záložník Michal Doležal (polovina října 2023). Foto MEDIASHOW

 

Reklama
Doležal sleduje i své následovníky v teplických barvách. „Do Teplic se vrátila hrdost,“ kvituje aktuální snažení klubu o návrat do dřívějších pozic.
Po skončení aktivní kariéry Doležal prožíval s Teplicemi jako divák
složitější období, ale momentálně mu tým jeho srdce dělá radost. Teplice jsou pro mnoho favoritů znovu tím obávaným soupeřem jako to bývalo za Doležalových časů.
Jak vzpomínáte na svoje teplické začátky?
Bylo to za trenéra Františka Cermana, pod nímž jsme v roce 1996 postoupili do první ligy. Toho si moc vážím. Pak přišel trenér Josef Pešice  a Teplice v roce 1999 skončily druhé. I v dalších letech jsme pak obsazovali třetí, čtvrté, páté místo, prostě nádherná éra. Kromě ligy jsme uspěli v Českém poháru, který jsme vyhráli v letech 2003 pod trenérem Františkem Strakou a v roce 2009 s trenérem Jiřím Plíškem.
Vybavíte si ta finálová utkání?
Určitě ano. V obou případech se hrálo v Praze na Strahově. Porazili jsme Jablonec gólem Hunala a o šest let později Slovácko gólem Mahmutoviče.
Teplice zanechaly velkou stopu i v Poháru UEFA…
Zahrál jsem si proti Kaiserslauternu, Feyenoordu Rotterdam, Celtiku Glasgow. Jak říkám, byly to skvělé časy za doby působení tehdejšího ředitele klubu pana Františka Hrdličky. Měli jsme výborné mužstvo. Teplice ve zmíněném období patřily k nejbohatším klubům v lize.
Přejděme k současnosti.  Jak na vás teplický klub působí?
Myslím, že se do Teplic hlavně vrátila hrdost. V tomto duchu často hovoří trenér Zdenko Frťala, že oblékat dres Teplic je čest. Aby hráči věděli, že v minulosti si jen tak někdo za Teplice nezahrál. Pozitivně se projevuje, že v klubu pracují bývalí hráči a shodou okolností moji někdejší spoluhráči – trenér Zdenko Frťala, asistent Honza Rezek, sportovní ředitel Štěpán Vachoušek, vedoucí A-mužstva Pavel Verbíř. Další jsou třeba u mládeže jako Petr Fousek, Admir Ljevakovič.
Jak vnímáte zařazování odchovanců do kádru?
Líbí se mi to. Je jich už hodně a z toho vyplývá, že je tady návaznost. Kluci už vědí, že se mohou dostat i do áčka. Jako fanoušek jezdím na zápasy Teplic i do Prahy, do Liberce apod. V klubu mi nic špatného neudělali a mám rád fotbal.
Takže jste ze sportovního prostředí neodešel?
Mám své podnikání a trénuji Baník Modlany v krajském přeboru s Martinem Hrdličkou, synem už zmíněného a bohužel zesnulého Františka Hrdličky. Kromě áčka se starám o celou mládež, kde máme 150 dětí. Teď za Modlany nově nastupuje Admir Ljevakovič, se kterým jsem taky hrál.

 

Doležal sleduje i své následovníky v teplických barvách. „Do Teplic se vrátila hrdost,“ kvituje aktuální snažení klubu o návrat do dřívějších pozic.

Po skončení aktivní kariéry Doležal prožíval s Teplicemi jako diváksložitější období, ale momentálně mu tým jeho srdce dělá radost. Teplice jsou pro mnoho favoritů znovu tím obávaným soupeřem jako to bývalo za Doležalových časů.

Jak vzpomínáte na svoje teplické začátky?

Bylo to za trenéra Františka Cermana, pod nímž jsme v roce 1996 postoupili do první ligy. Toho si moc vážím. Pak přišel trenér Josef Pešice  a Teplice v roce 1999 skončily druhé. I v dalších letech jsme pak obsazovali třetí, čtvrté, páté místo, prostě nádherná éra. Kromě ligy jsme uspěli v Českém poháru, který jsme vyhráli v letech 2003 pod trenérem Františkem Strakou a v roce 2009 s trenérem Jiřím Plíškem.

Vybavíte si ta finálová utkání?

Určitě ano. V obou případech se hrálo v Praze na Strahově. Porazili jsme Jablonec gólem Hunala a o šest let později Slovácko gólem Mahmutoviče.

Teplice zanechaly velkou stopu i v Poháru UEFA…

Zahrál jsem si proti Kaiserslauternu, Feyenoordu Rotterdam, Celtiku Glasgow. Jak říkám, byly to skvělé časy za doby působení tehdejšího ředitele klubu pana Františka Hrdličky. Měli jsme výborné mužstvo. Teplice ve zmíněném období patřily k nejbohatším klubům v lize.

Přejděme k současnosti.  Jak na vás teplický klub působí?

Myslím, že se do Teplic hlavně vrátila hrdost. V tomto duchu často hovoří trenér Zdenko Frťala, že oblékat dres Teplic je čest. Aby hráči věděli, že v minulosti si jen tak někdo za Teplice nezahrál. Pozitivně se projevuje, že v klubu pracují bývalí hráči a shodou okolností moji někdejší spoluhráči – trenér Zdenko Frťala, asistent Honza Rezek, sportovní ředitel Štěpán Vachoušek, vedoucí A-mužstva Pavel Verbíř. Další jsou třeba u mládeže jako Petr Fousek, Admir Ljevakovič.

Jak vnímáte zařazování odchovanců do kádru?

Líbí se mi to. Je jich už hodně a z toho vyplývá, že je tady návaznost. Kluci už vědí, že se mohou dostat i do áčka. Jako fanoušek jezdím na zápasy Teplic i do Prahy, do Liberce apod. V klubu mi nic špatného neudělali a mám rád fotbal.

Takže jste ze sportovního prostředí neodešel?

Mám své podnikání a trénuji Baník Modlany v krajském přeboru s Martinem Hrdličkou, synem už zmíněného a bohužel zesnulého Františka Hrdličky. Kromě áčka se starám o celou mládež, kde máme 150 dětí. Teď za Modlany nově nastupuje Admir Ljevakovič, se kterým jsem taky hrál. 


Reklama

Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 15x