Pane inženýre, na vašich sítích se v poslední době neřeší nic jiného než vlakotramvaj. Proč jste se rozhodl zrovna pro toto téma?

​Stavař na cestách: Protože mě nebaví koukat na to, jak ústecký region (Severní Trojúhelník) dopravně stagnuje, zatímco řešení máme doslova za humny. Rozhodl jsem se vlakotramvaj zpopularizovat, protože veřejnost často netuší, jak hmatatelný a funkční nástroj to je. Nechci jen kreslit stavby, chci ukázat, jak ty stavby změní kvalitu života.

​Kdy u vás nastal ten „Aha moment“, že by to mohlo fungovat i u nás, konkrétně v Děčíně?

​Stavař na cestách: To musíme jít před rok 2020. Tehdy jsem strávil nějaký čas v rakouském Grazu. Bydlel jsem v okrajové části, docela daleko od historického jádra, a tam mi to docvaklo. Tramvaj tam fungovala jako bleskové spojení – absolutně jsem nepotřeboval auto. A když jsem se díval na tamní reliéf – hluboké údolí, řeka, okolní kopce a vyhlídky – došlo mi, že Děčín je Grazu neuvěřitelně podobný. Ta geomorfologie si o kolejovou dopravu v údolí přímo říká.

​Graz byl tedy inspirací reliéfem, ale vlakotramvaj v té pravé, „obojživelné“ formě jste studoval jinde, že?

​Stavař na cestách: Přesně tak. V roce 2022 jsem vyrazil do Chemnitz. To město je od Chomutova kousek a každý by se tam měl jet podívat. Strávil jsem hodiny na tamním Hauptbahnhofu, kde jsem detailně fotil ten fascinující přerod – jak se vozidlo plynule změní z městské tramvaje na vlak a vyjede na běžné koleje do hor. Mám to všechno v highlightech na svém Instagramu. Tam vidíte, že to není teorie, ale denní rutina tisíců lidí.

​Kdy se z technického zájmu stala vize pro celý Ústecký kraj?

​Stavař na cestách: Zlomový byl rok 2024. Tehdy jsem si nad mapami uvědomil, že vznik aglomerace Severní Trojúhelník (Ústí – Teplice – Děčín) je naprosto přirozený proces. Ten region je už teď silně suburbanizovaný, lidé se přelévají mezi městy, ale ta doprava je pořád zasekaná v minulém století. Vlakotramvaj je ten nenásilný tmel, který z těch tří měst udělá jeden silný celek. Přitom obdoba tramvaje mezi Mostem a Litvínovem existuje a nikomu to nepřijde divné na tu vzdálenost mezi oběma městy. To je akorát ta délka od Ždárku k Chabařovicím a jezeru Milada.

Vlakotramvaj podpoří transformaci na Průmysl 4.0

​Mluvíte o tom s velkou naléhavostí. Proč právě teď?

​Stavař na cestách: Tu naléhavost jsem pocítil loni, v roce 2025. Ekonomika se díky AI a Průmyslu 4.0 transformuje neuvěřitelnou rychlostí. Firmy chtějí chytrá řešení a flexibilní lidi. A generace Z? Ta v regionu zůstane jen tehdy, když jim nabídneme moderní lifestyle. Oni nechtějí trávit mládí v kolonách na silnici I/13. Nechtějí čekat na VRT (vysokorychlostní trať), která tu bude „někdy“. Chtějí funkční mobilitu teď. Vlakotramvaj je to, co udrží mladé talenty na severu.

​Je to čistě německý nebo rakouský model, nebo máme i „českou cestu“?

​Stavař na cestách: Ale my už ji máme! Podívejte se na Ostravu a Karvinou, tam k tomu přistupují velmi podobně. A ve Středočeském kraji se o vlakotramvaji vážně přemýšlí v tom prstenci okolo Prahy. Vždyť my to vlastně známe – spojení Mostu a Litvínova tramvají okolo jezera Most je v principu to samé. Je to rychlé, efektivní a lidé to milují. My to jen musíme posunout na další úroveň a propojit to s vlakovou sítí.

​Co byste vzkázal lidem, kteří se bojí nákladů nebo složitosti?

​Stavař na cestách: Že nejdražší je nedělat nic. Stagnace stojí mnohem víc než investice do infrastruktury. Vlakotramvaj je klíč k bytové výstavbě, k turistům v Hřensku a k prestiži UJEP. Je to projekt pro lidi, ne pro politiky. Sledujte můj profil, budu dál ukazovat, jak se z vize stává realita.

Článek je názor v rámci seriálu o transformaci Ústeckého kraje.