Vychováváme dítě: Jak nerozmazlit jedináčka

18. listopad 2021  Redakce   Žena   221 zobrazení  683 slov

V současné době se poměrně často setkáváme s modelem rodiny, která má pouze jedno dítě. Důvodů může být hned několik. Nedostatek financí, hypotéka, zdravotní problémy nebo zkrátka jen „pohodlnost“. Dítě, které vyrůstá jako jedináček, dostává nálepku „rozmazleného dítěte“. Jak tedy vychovávat jedináčka, aby nebyl rozmazlený?

Dítě, ilustrační foto. Foto: PixabayDítě, ilustrační foto. Foto: Pixabay

Být jedináčkem neznamená, že dítě musí být rozmazlené. Vždy záleží především na přístupu rodičů a jejich výchově. Rozmazlené mohou být všechny děti, a nezáleží na tom, kolik jich v rodině je.

Reklama

Být jedináčkem má své výhody i nevýhody. „Být jedináčkem má své výhody, ale také negativa,“ říká Iva Smolová z Terapeuti Praha.

„Jako výhodu můžeme vidět větší materiální zabezpečení, které umožňuje financování nejrůznějších aktivit, více pozornosti rodičů a prarodičů,“ poukazuje terapeutka na tuto problematiku.

Zároveň však dodává, že postupem času může být zmiňovaná pozornost rodiny pro dítě spíše přítěží, která komplikuje jeho osamostatnění v průběhu dětství a dospělosti. Ve stáří je starost a péče o rodiče pouze na jedináčkovi.

Důležitá je zodpovědnost. „Kromě lásky, kterou rodiče do výchovy vkládají, nesmějí zapomínat na zodpovědnost,“ upozorňuje terapeut Tomáš Kleisner. Vysvětluje také, že nejde o tvrdost, ale o přijetí role dospělého, který dává hranice, dává nepopulární rozhodnutí a trvá na jejich splnění.

„Vím, že si teď chceš hrát, ale já jsem se rozhodla, že je čas jít spát a už ti to nedovolím. Pořád tě mam ráda – s láskou dávám hranice a důsledně trvám na jejich dodržování. I když se zlobím, pořád tě mam ráda,“ popisuje na konkrétním příkladu chování Tomáš Kleisner.

Na co si dát pozor při výchově jedináčka?Pokud vychováváme jedináčka, často se nevědomě dopouštíme chyb. Zejména pak u dětí, které jsou doslova „vymodlené“.

„Děti potřebují děti, nejen rodiče,“ říká Iva Smolová. Jedináček potřebuje trávit více času se svými vrstevníky než děti, které mají sourozence. „Musí se naučit vycházet s ostatními, sledovat jejich reakce, porovnávat je a učit se od nich,“ upřesňuje terapeutka.

Dítěti pomáháme budovat svědomí také tím, že necháme dělat chyby a nést za ně následky. „Rodiče jedináčků mají často tendenci dítě až příliš úzkostlivě bránit vůči všemu a všem, nedovolí mu tím zrát a dospět,“ vysvětluje Iva Smolová.

Každý by měl mít volbu vlastní cesty. Jedináčci jsou pro rodiče „esem“, na které sází všechny své ambice. Jejich očekávání mohou být část tak velká, že v dítěti vypěstují pocit méněcennosti a selhávání. „Lepší variantou je podporovat dítě v tom, co ho baví a pomoci mu najít vlastní cestu,“ pokyvuje hlavou Iva Smolová.

Být jedináčkem má svá pro a proti. Na jednu stranu se na něho zaměřuje veškerá pozornost rodiny, je zahrnován dary a větším „přepychem“. Na druhé straně na něho rodiče kladou větší nároky, je na všechno „sám“ a nemá v rodině „spojence“.

Přesto být jedináčkem není žádný handicap. Hodně záleží na rodičích, jakou výchovu zvolí. Je velmi důležité dítě podporovat v tom, co umí, nechat ho jít vlastní cestu a hlavně mu umožnit častý kontakt s vrstevníky.

Článek byl poprvé publikován na partnerském webu Evien.cz. Autor: Martina Richterová


Reklama

Autor: Redakce



Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 1x