Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, byl prozaik, publicista a sportovní reportér. Proslavil se reportážemi a povídkami se sportovní tematikou. Zejména pak povídkami z kraje jeho dětství: Křivoklátska a údolí řeky Berounky.
Buštěhradské muzeum Oty Pavla sídlilo v ulici Palackého čp. 56, jen 50 metru od domu čp. 54, kde rodina Popperů bydlela.
Původní majitel domu František Rott byl osvíceným člověkem a zakladatelem místního Sokola. Ve svém obchodě vytvářel přirozené kulturní centrum města. V jeho krámku byl dokonce poprvé předváděn otcem Oty Pavla Leo Popperem přístroj zvaný lux (originál přístroje zakoupený rodinou Rottů je zde k vidění).
Muzeum ukazuje život Oty Pavla v Buštěhradu
Od prosince 2015 je muzeum umístěno v nových a větších prostorách na hlavní Kladenské ulici čp. 207, které poskytlo muzeu město Buštěhrad.
Muzeum připomíná Pavlův sedmiletý pobyt v tomto městě za druhé světové války. V té době jej a jeho bratry s rodiči vyhnal z Prahy k prarodičům do Buštěhradu organizovaný hon nacistů na Židy.
V pracovně je k vidění třeba Otův originální psací stroj, na kterém vznikala jeho díla. Muzeu ho věnoval spisovatelův adoptovaný syn Petr.
Nebo stejný stůl, u jakého sedával. Gramorádio, lahev na sifon nebo trofej pro nejlepšího československého hokejistu.
Tu muzeu daroval její autor, sochař Zdeněk Němeček, o kterém kdysi napsal Ota Pavel reportáž do časopisu Gól.
Nemohou chybět jeho originální rybářské pruty nebo míč přivezený fotbalisty Dukly Praha z úspěšného amerického turné, jež dalo vzniknout úspěšné knize Dukla mezi mrakodrapy.
Život Oty Pavla
Ota byl nejmladším synem Hermíny a Lea Popperových. Tatínek byl židovského původu. Narodil se v Praze, v roce 1939 se rodina kvůli nacistickým rasovým opatřením přestěhovala do Buštěhradu. Dnes ho tam připomíná Muzeum Oty Pavla.
V roce 1943 museli Jiří a Hugo, dva Otovi starší bratři, odjet do koncentračního tábora Terezín, v posledním roce války je následoval i otec. Všichni se po válce vrátili domů a přestěhovali se zpět do Prahy, kde Ota začal studovat na dvouleté obchodní škole. V roce 1954 celá rodina změnila jméno, z několika variant si vybrali příjmení Pavlovi.
V té době už Ota Pavel pracoval jako sportovní redaktor v rozhlasu, od roku 1957 byl sportovním redaktorem v časopise Československý voják a začal publikovat povídky v časopisech. Jeho život poznamenala těžká duševní choroba, maniodepresivní psychóza.
V roce 1966 odešel do invalidního důchodu, zemřel v nedožitých 43 letech na selhání srdce. Jeho hrob najdete na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech.
Dílo Oty Pavla
Když v roce 1962 Ota Pavel doprovázel fotbalisty do Spojených států, po návratu napsal knihu Dukla mezi mrakodrapy. Mezi jeho nejznámější díla patří povídky inspirované Křivoklátskem a řekou Berounkou, knihy Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby.
V napsání dalších mu zabránila nemoc a předčasná smrt. Posmrtně vyšly například knížky Fialový poustevník, Zlatí úhoři, Výstup na Eiger či Jak šel táta Afrikou
V článku jsme čerpali i z webu kudyznudy.cz.
